Ten, kdo stojí v koutě.

Film s Emmou Watson jsem shlédla na doporučení Kíti. Byla jsem z něj nadšená a trochu mě mrzelo, že jsem se nejdříve nedostala ke knížce. Jako jeden z mála případů tedy čtení předcházel film. Stejně mě knížka naprosto dostala a jistě bude mít místo i v mé knihovně. 

Mám dojem, že se snažím říct, že tohle všechno mi přijde důvěrně známé. Ale není to známe jen mně. Prostě vím, že někdo jiný už to zažil. Tu chvíli, kdy je venku klid a vidíš, jak se věci hýbou, a ty to nechceš a všichni spí. A všechny ty knížky, co jsi četl, už četli jiní lidé. A všechny písničky, které jsi měl rád, už poslouchali jiní lidé. A holka, která se ti líbí, už se líbila jiným lidem. A víš, že když se podíváš na všechny tyhle chvíle, kdy jsi byl šťastný, můžeš se cítit skvěle, protože vytváříš "jednotu".

Je to, jako když jsi blázen do nějaké dívky a vidíš pár, jak se drží za ruce, a přeješ jim to štěstí. A jindy zas vidíš ten samý pár a přivádí tě to k vzteku. A chceš akorát, abys jim vždycky jenom přál štěstí, protože víš, že když jim ho budeš přát, tak to znamená, že jsi taky šťastný.
 

Stephen Chbosky 

Konec června.

Stejně jako mě každý rok fascinují na začátku září prvňáčci, tak mě každý rok na konci června fascinují všichni školou povinní, co si jdou pro vysvědčení. 

Ráno jsem po cestě do práce potkala spoustu dítek a mládeže s kytičkou a deskama v ruce. Po cestě z práce jsem pak zase potkávala paní učitelky s náručí plnou povadlých kytic. 

Už tak týden, dva zpátky jsem přemýšlela o tom, jak je teď pro školáky krásný období. Ve škole už se nic neděje a prázdniny jsou za rohem. A dnes jim to všechno začalo. Od zítra mají dva měsíce volna, pojedou na tábory, k moři, k babičkám, na chatu a budou trávit hodně času se svými kamarády. 

Pamatuju si na svoje léta a časy, kdy jsem dostávala vysvědčení. Všechno to očekávání a těšení se a plány. Čas strávený u babičky, na Živohošti a se Sítou. To opravdové volno, kdy nemusíte myslet na nic jiného než na zábavu. Jak mi to chybí. 

Já si 1. července vykročím do práce a bude to už rok, co si takhle vykračuju každé ráno. Je pravda, že letos mě čeká dovolená, takže je to takové veselejší oproti loňsku, kdy jsem byla přes léto ve zkušebce. Ale stejně.... 

Ráda bych trávila večery v Uhříněvsi u Síty na zahradě, procházkama s Ketynou a walkmanem. Nebo na Živohošti u vody a večer povídáním na golfáči. Ráno bych se probouzela s připravenou snídaní od babičky, mohla bych si číst a psát. Poznávat různá zákoutí Prahy. Vymýšlet neskutečné věci a realizovat bláznivé nápady. A bylo by mi zase třináct....

Scotland experience.

Nedávno jsem konečně usedla k prázdnému oknu na bloggeru s tím, že vám napíšu něco o Skotsku. Bohužel jsem omylem vymazala příspěvek, co jsem psala v letadle (který si možná někteří z vás stihli přečíst), operace nešla dát zpět, žádný koš tu není a tak mě to rozčílilo, že veškerá nálada psát mě přešla. 

Vracím se tedy až dnes.

Skotsko. Velká zkušenost, skvělé zážitky. Stejně jako Jane se mi více než Glasgow líbil Edinburg. Bohužel většinu času jsme trávili právě v Glasgow a na Edinburg jsme měli opravdu jen pár hodin před odletem. No a několik hodin denně jsme také trávili v menším městečku Motherwell asi 30 min. vlakem z Glasgow, kde sídlí naše partnerská organizace. Tam jsme, ale většinu doby seděli zavření v kanceláři. Dvakrát jsme vyrazili na oběd - jednou do číny, kde byl během oběda otevřen bufet s velkým výběrem naprosto delikátního jídla a jednou v takové skotské hospůdce zaměřené na whisky a skotské speciality (kuřecí prsa s bramborovou kaší a whisky omáčkou bylo jedno z nejlepších jídel, co jsem kdy jedla a musím ještě zpětně poprosit o recept).

Velkou společnou večeři jsme měli v bývalé bance přímo naproti City chambers, tam jsme ochutnali místní národní jídlo haggis (což jsou ovčí vnitřnosti, bramborová kaše a rozmixovaný tuřín), který není tak hnusný jak by se na první pohled mohlo znát. Je to trochu jako náš prejt, jenom člověk nesmí myslet na to, co vlastně jí. No a taky skotský piva, který nejsou špatný - ale český pivo je český pivo, že jo (navíc to tam netočej s pěnou!). Poslední večer jsem samozřejmě musela zkusit taky fish and chips (bez octu ale!) a jeden večer jsme si udělali takovou cider párty na pokoji.

 

Navštívili jsme Primark, což byla nejšílenější akce z celýho Skotska (neuvěřitelnej obchod!), strávili jsme tam dvě hodiny a odcházeli s neskutečným množstvím věcí za pár liber (horší bylo, že jsme jeli s malýma kuframa a neměli jsme to pak kam narvat:-D). Strašlivě nadšená jsem byla z Lushe, kde mají krásný ceny oproti těm českým a kde jsem si koupila nějaký věci na vlasy a sérum na obličej.

Lidi ve Skotku jsou hrozně přátelský a komunikativní, což je pro lidi, který se chtějí naučit mluvit ideální (konverzují na baru, za kasou, na ulici - všude). Jak jsem se tý angličtiny bála, tak to pak díky tomuhle bylo úplně v pohodě - mluvit jsem prostě musela a nebylo zbytí:-). Taky jsem se bála, že nebudu rozumět tomu jejich skotskýmu přízvuku, což se taky ukázalo jako zbytečný. Rozuměla jsem fakt v 97% všemu a za chvilku jsem si na to zvykla. Akorát jednou na exkurzi v Recykling factory jsem se setkala s pánem, co mluvil fakt "skotsky" a tomu jsem teda nerozuměla ani slovo, což mu přišlo hrozně vtipný. Viděli jsme Edinburg castle a prošli si starou část města a krááásnej park pod hradem.

 

Na poznávání, ale v rámci pracovního nasazení nebylo tolik času, takže bych tam jela klidně zas. Všichni nám říkali, že hlavně na severu je to super. Počasí jsme měli krásný, sluníčko, teplo a tak (tady v Praze už se schylovalo k povodním a byla tady hrozná zima). Takže návrat do deseti stupňů a neskutečnýho slejváku nebyl nic moc. 

Momentálně jedu dřepovou challenge (dneska jsem dala 140 dřepů) a taky crunch challenge (tam jsem na 80). Snažíme se s K. trošku míň žrát :-D a více sportovat. Už aby to na mě taky bylo trochu vidět!

Plánujeme moře (Egypt v srpnu) a výlet do Itálie do zábavního parku. 

Venku konečně začíná být léto, tak snad to nějakou dobu vydrží.

Viděla jsem už novýho Gatsbyho konečně a byla jsem z toho nadšená.

Hrozně pořád jedeme Modern family.

Přečetla jsem Žítkovské bohyně a pochopila jsem proč jsou z toho všichni tak nadšený.