Konečně je tady jaro...

Dneska je tak krásně, že musíte mít všichni určitě tak super den jako já:-).

Den jsem začala s knížkou v posteli. Venku krásně, sluníčko, teplý vzduch. Dala jsem si pomalou klidnou snídani a pustila si svůj Spring morning playlist. Pak Chinaski a celá 1. signální a dodělávka na paperu do školy proběhla naprosto hravě. Dva díly poslední série DC, oběd a pošta. Poprvé jsem vyrazila ven v tílku a bylo mi vedro. Vyzvedla jsem si Pohyblivý svátek od Hemingwaye, vydání z roku 1966. Koupila jsem tuhle skvělou knížku (mám jí v top ten už hodně dlouho) za pár korun na aukru. Pak jsem skočila do knihovny a vybrala další knížky ze seznamu 1001 knih, no a nakonec jsem jela za K. na Blanici na malý pivo.

Na Karláku byl park plný posedávajících a polehávajících lidí (asi to tak bude ve všech parcích). 

Konečně je tady jaro...

Momentálně sice sedím na přednášce ve škole, která končí "až" v půl sedmý, ale co..... Dneska je zkrátka báječný den.

J'y Suis Jamais Alle.

Jsem nastydlá, unavená, je mi divně a jako vždy se mi udělaly afty :-(. Přesto jsem docela produktivní a nepropadla jsem válení v posteli. 

Včera jsem měla po práci sraz s Kíťou, aby jsme mohli konečně využít voucher do Mazanýho králíčka, co jsme si koupili někdy v únoru - "pozdní oběd" nebo-li "velká žranice". Restaurace/bar/diskotéka pěkná - hodně tam dělá ten styl Pulp fiction (to je jasný, že jo), všude hlášky a obrázky z filmu. Kožený pohodlný sedačky, americký auťáky, takovej americkej styl prostě. Jídlo a ceny jsou hodně podobný Friday´s. Celý den jsem se na to připravovala, takže jsem si dala ráno akorát snídani a müsli tyčinku. Stejně jsem to pak absolutně nemohla sníst a od všeho jsem něco nechala (fakt to nešlo! - myslela jsem, že prasknu). A tak jsem si dala:

Pulp fiction lístky :-D, uvnitř byly super hlášky

Králíčkova limonáda (top secret recept) nepopsatelná chuť!

Tortilla chips s chipotle salsou a zakysanou smetanou (hrozně moc mi jich dali!)

Roayal cheeseburger, hranolky, koktejlová omáčka

Domácí cheesecake s jahodovou omáčkou a karamelem

Zážítek parádní! Jedla jsem pak až dneska někdy v deset dopoledne. Doporučit to s klidným srdcem můžu:-).

Dneska jsem byla na druhé lekci jógy, která byla trochu jiná a taky trochu těžší. Ranní vstávání nebylo o nic lepší než to minulé, ale snad si časem zvyknu - po zbytek dne jsem pak úplně grogy a to mě od příštího týdne čeká po józe taky škola. 

Jak jsem si slíbila, tak také dělám. Takže jsem dneska odevzdala další referát a přečetla knížku na další, co napíšu a odevzdám snad zítra. Stejně mi toho ještě zbývá kupa. Příští týden bude časově hodně náročný, tak toho musím udělat, co nejvíc. Jenže si chci taky užít poslední dny volna.... Musím to nějak skloubit.

Upekla jsem dokonce i ten třešňový koláč, jak jsem měla v plánu. Až na to, že jsem ho zapomněla v troubě a kůrka na vrchu je trochu tmavší než jsem chtěla, je výýýborný!

Chtěla jsem dneska dokončit taky seznam 1001, knih - ale ještě pořád zbývá necelých 150 knih, tak snad do konce týdne:-).

Měla jsem v plánu udělat i burning house fotku, ale zradily mě baterky ve foťáku, takže nabíjím a zítra se na to vrhnu.

Za pondělí a úterý si můžu odškrtnout další dva starší filmy: Moderní dobu s Chaplinem a Draculu s Belou Lugosim. Uvidíme, na co bude nálada dneska.

Zbývá mi poslední díl Wonder Years - ach!

Miluju soundtrack Amélie z Montmartru! 

"Velikonoční" ráno.

Pondělí ráno - svátek. Klasicky (jako teď skoro pořád) jsem se vzbudila v 8:45. K. vedle mě ještě chrupal (a chrupá dál), tak jsem si vytáhla novou knížku a dala se do čtení. Skrz žaluzie svítí sluníčko a ráno vypadá hrozně vesele (i když je tam ve skutečnosti jenom jeden stupeň). Ze včerejší depky - "všechnojenanic" jsem se probrala do dobré nálady a začala den tím nejlepším způsobem: knížka a po boku oddechující K.

Velikonoce jako takové už nějak neprožívám. Žádné koledování, nabarvená vajíčka na tvrdo taky nejsou mým favoritem a kachnu jsem teď měla dva víkendy po sobě. Včera jsem dostala na zadek od mladších bratránků a od mamky jsme dostali nějaké sladkosti (no jo, balíčky nám dělá pořád :-)). Stejně si myslím, že pokud člověk není věřící, tak Velikonoce tolik neřeší jako třeba Vánoce - i když v tomhle ohledu jsou Velikonoce mnohem důležitější (tady aspoň vidíte jak v tý škole dávám pozor a pamatuju si, co nám tam říkají).

V týdnu ač mám hodně volna, mě čeká spoustu dohánění věcí do školy (:-( ), fotky do alba už jsou taky k vyzvednutí a s Kíťou máme v plánu využít voucher na Mazanýho králíčka. Taky bych ráda konečně udělala fotku na burning house, poohlédla se po pořádném fotoalbu a upekla cherry pie. Takže plány jsou jasný....

Užijte si slunečné velikonoční pondělí!

I try.

Nějak se mi ta písnička k dnešku úplně hodí. Vždycky si při ní tak nějak vybavím Gilmore girls, nakonec jsem vám, ale vybrala klip originální. 

Upršeno. Ráno jsem jsem zjistila, že se mi rozpadly kecky. Tak jsem si po práci s deštníkem běžela pro nové. 

Všechno mě od rána tak nějak bolí - trochu i příjemně díky józe. 

Popíjím čaj, dokoukala jsem dva díly Desperate housewives, co se mi tu nakupily a jeden díl Once upon a tíme (začal se mi ten seriál hodně líbit) a teď pracuju na seznamu 1001, knih, aby byl konečně hotový (už jsem za půlkou - 580 knih hotovo a pracuje se dál). 

Zvláštní nálada trochu....

Jóga.

Tak vám můžu konečně poreferovat o první lekci jógy. Ráno, když mi v 6:15 zazvonil budík, jsem sice myslela, že umřu a trochu jsem litovala, že jsem si nenašla kurzy večerní. Cesta metrem byla trochu ve snách, ale na místě jsem se pak docela rychle probrala. Už u dveří jsem se sešla se svými budoucími kolegyněmi, naše lektorka nás zavedla do malé šatny a mohli jsme se připravit na hodinu. Samotná lekce probíhala v menší místnosti, kde pro nás byly připravené podložky a kde už po příchodu zněla příjemná hudba. V paměti mi taky utkvěla vůně vonných tyčinek. Naše lektorka byla moc příjemná, mluvila pomalu a celou lekci nám říkala různé zajímavosti o józe nebo o pozicích. Celé to bylo hodně relaxační, podle mě taky zaměřené na protahování, které zrovna já fakt hodně potřebuju! a na správné dýchání. Před závěrečným relaxováním jsme 4,5 minuty opakovali nahlas mantru - to pro mě bylo hodně nové a takové zvláštní. Následující relaxování pod dekou pak bylo takovou třešničkou na dortu. Jsem fakt začátečník a mám se hodně, co učit, ale věřím, že po deseti lekcích už to se mnou bude trochu lepší a ráda bych pak v nějakém kurzu pokračovala. Před odchodem jsme všichni dostali navíc malý jarní dáreček. Když jsem po lekci vyšla na ulici, cítila jsem se moc dobře a na to kolik bylo hodin i svěže. Jsem ráda, že mě to neodradilo a hodně se těším na příští středu. A vám, co o něčem podobném taky uvažujete, říkám: nebojte se jít do toho, stojí to za to!

la redecouverte.

V pátek jsme s K. nakonec zůstali doma a pustili si Mr. Nobody. Viděla jsem ten film už po druhé a zase jsem z něj byla úplně paf. Tolik rozhodnutí, tolik možností, tolik různých životů - téma nad kterým tak často přemýšlím. Klasické co by, kdyby. Viděli jste film? Jak na vás působil? 

V sobotu jsme měli v plánu splnit nějaký ty školní povinnosti (stejně bylo ošklivo, že jo). Něco jsme nakonec doopravdy zvládli (u nás až k podivu) a po zbytek dne jsme se nestoudně váleli, koukali na TBBT a hráli hry. Se špatným svědomím z promrhaného dne jsme pak začali plánovat, co s večerem. Původně jsme chtěli jít do kina, ale nabídka filmů nás nijak zvlášť nezaujala (za ty drahý lístky si člověk docela rozmyslí do čeho investovat a na co se podívat doma). 

Takže jsme se rozhodli pro večeři v mexické restauraci a šli jsme do El Puebla. Tam to pro nás bylo hodně příjemným překvapením - solidní ceny, skvělé jídlo, vkusná mexická výzdoba a hudba, dokonalá obsluha. Po večeři nás kamarádi vytáhli na jazzový koncert v Jazz Republic. Já jazz moc ráda a poprvé jsem byla takhle na živo někde, takže jsem z toho byla nadšená a docela odvázaná (přítmí, saxofon, skvělá kytara, drink, kamarádi). K. už tak moc nadšený nebyl - jazz mu nic neříká a tři hodiny tam pro něj byly dost utrpení. 

Po koncertě nás osazenstvo přemluvilo k návštěvě Burger Kinga a následně klubu Harley´s. Nevěřili byste kolik lidí se vejde na jedno místo. No bylo tam mraky lidí a vedro. Hudba byla super (to se mi trefili do noty), ale chce to tam jít asi dřív než v jednu ráno. Závěrečná cesta domů (pěšky na Národní třídu, pak tramvají a pak pěšky z Anděla do Radlic) byla nekonečná a vysilující! 

Neděli jsem strávila po dlouhé době u babi (měla třídní sraz a nadšeně vyprávěla zážitky) a večer jsem se konečně vrhla na Network. 

Dneska jsem pilně pracovala na adventistech (hahahaha) a výpiskách na management. 

Blížím se ke konci Wonder Years - už jen sedm dílů!

V roce 1994 v Praze hrála Nirvana a já tam nebyla (ach jo!).

Chystáme se na festival Všemi směry.