pondělí 18. října 2010

Day Twentyeight. Day Twentynine. Day Thirty.

Měla bych konečně dohnat dny, že jo:-). Už jsem byla dokonce urgovaná. Tak jsem se teda konečně odhodlala a dnešním dnem challenge skončí. Měsíc jsem psala v podstatě skoro každý den a mohli jste tak se mnou prožít veškerý stres/nestres ze závěreček, které mám teď konečně za sebou.
A jak ta středa vlastně probíhala:-). V noci jsem spala dobře, zdály se mi dokonce docela milý sny. Pak zazvonil budík a první, co mě napadlo bylo, že si nic nepamatuju a vůbec nic už neumim. Neměla jsem nějak hrozný stavy, ale zrovna nejlíp mi taky nebylo. Cestu jsem strávila s K., po cestě jsem ještě pročítala pár věcí v metru. Pak jsem dorazila do školy, kde jsem byla jen já a nikdo jiný. Musela jsem na záchod, byla jsem nervní, nemohla jsem si zapnout sukni a chtěla jsem si ještě před potítkem pročíst nějaký věci. Do školy jsem jela metrem č. 11 a v tramvaji mi K. vyvěštil, že si vytáhnu otázku č. 11. A víte co? Já si jí fakt vytáhla. Smála jsem se a byla jsem ráda. Rodina a problémy patřila mezi ty lepší otázky. A pak už jsem seděla před komisí a vykládala o rozvodovosti a syndromu CAN a pak jsem najednou stála venku a smála se. Bylo to za mnou! Pět hodin čas a pak obhajoba, která už probíhala úplně v pohodě, protože po odborných se nemohlo stát nic horšího. A tak je ze mě Dis. Mám první titul a dodělala jsem první školu (základka a střední se nepočítaj:-)). 
Ve čtvrtek pak předávání diplomů, kam jsem nakonec táhla půlku rodiny (i když původně měl jít jen K.). Bylo to fajn - jít si pro diplom a slyšet svoje jméno a potlesk a tak. Pak rodinný oběd a procházka po Praze a první pocity volnosti, protože teď už jsem volná a svobodná a můžu zase normálně žít. 
Kupodivu jsem víkend nestrávila žádnou mega pařbou. V pátek jsem vyrazila po měsíci s Jájou a bylo to moc fajn. A pak jsem se jen válela doma nebo u K. A taky jsem byla v Ikee a konečně jsem si přivezla ty malý zapékací mističky a můžu teď zase vytvářet.
Ozval se mi F. - dokonce třikrát po sobě a po dvou letech mi dokonce volal. A já byla hrozně ráda a byla jsem hrozně vděčná.
Taky jsem si vzpomněla na Pupíka a na tu jeho přezdívku a jak to bylo v patnácti krásný.
Poslední měsíc byl náročnej, ale stálo to za to.
Zítra konečně do knihovny a přicházející zimu tak budu moct strávit zachumlaná s knížkama a čajem.
Na Silvestra jedu zase na hory (po loňský pauze) a světe div se - já se tam fakt těším.

Jsem na sebe fakt pyšná! :-)

Day 28 - A YouTube video
Koukla jsem se na všechny, co mám na youtube v oblíbených a dávám sem TOHLE. Protože na svoje hippie období ráda vzpomínám. Protože sraz s Korálkem kvůli Vlasům byl tolik nečekaný. A protože když jsem ten film poprvé viděla, tak jsem měla na konci nezapomenutelný pocit.

Day 29 - In this past month, what have you learned
Uff. Asi to, že odříkání a tvrdá práce se nakonec vždycky vyplatí. A že ať už má před sebou člověk cokoliv tak nakonec se té chvíle dočká a všechno hrozně rychle pomine. 

Day 30 - Whatever tickles your fancy
......................................

 

0 komentářů :

Okomentovat